O NÁS / VON UNS

JAK TO U NÁS ZAČALO aneb PŘES 30 LET S CHRTY

Od dětství jsem milovala všechny naše vesnické voříšky. Moje máma mi často připomíná, že mi psi jsou souzeni, protože jsem se od lezoucího batolete neustále přesouvala zásadně ke psům do boudy a ti mě dobrosrdečně nechávali i svoje jídlo a kosti, kterými jsem prý ani já nepohrdla. Ale mít chrta a chodit s chrtem na dostihy, to byl můj skutečný velký dětský sen….

Boney. Jaro 1988

Moje první grejhaundice se narodila v roce 1987. Byla to černobílá Boney z CHS Filemino. Pořídila jsem si jí jako 13ti letá za ušetřené peníze z kapesného. Byla to podmínka rodičů, kteří mylně doufali, že mě to odradí. Žádný vychrtlý pes totiž neměl překročit práh našeho domu! Rychle změnili názor, když zjistili, že i chrt může být pěkně vypasený!

Boney. Léto 1988

Fena, bohužel, byla antitalent na dostihy, a na výstavy také nebyla, chyběl jí zadní molár (a tehdy takové věci rozhodčí tvrdě penalizovali). Tak jsem z antichrta udělala dobře vycvičeného psa. Neuměla se pouze plazit a na obranu a zadržení neměla náturu. Byla totiž dost bázlivá. Jinak poslouchala jako hodinky. Dnes vím, proč neměla na běhání buňky. Rychle mi došlo, že psovi a štěněti neběhá rodokmen popsaný tituly, ale on sám. Za dobu šetření a čekání na vysněné štěně jsem měla výborně nastudované všemožné průkazy původu, všechny pra a praprarodiče, ale v praxi jsem zjistila, že dobrá musí být především matka a otec a jejich nejbližší sourozenci, jinak ten úspěch nefunguje. A tak náš práh rodinného domu směl překročit další greyhound…

Boney + Frigie. Jaro 1990

V roce 1990, když už jsem občas vydělala nějakou korunu na školní praxi, práh překročila Frigie z CHS Riuna, nádherné divoké stvoření, které převrátilo dům naruby a rychle nás uvedla v přesvědčení, že pouze z divokého štěněte bude dobrý závodník. Jako pravidlo pro výběr štěněte to dnes sice tak neberu, ale faktem je, že fena výborně běhala a dostihy začaly bavit celou rodinu.